Lyžařský výcvik

Lyžařský výcvik

Poslední lednový týden jsme stejně jako loni vyjeli na Novou Ves do chaty Slunečná.

Konečně jsme se dočkali - nastal čas lyžařského výcviku!

První den napadla spousta sněhu, což trošku ztížilo dopravu na místo, ale hodně vylepšilo podmínky pro lyžování. Počasí nám letos moc přálo. Už první den odpoledne se vyčasilo a zbývající dny bylo nádherně slunečno.

Hned po příjezdu jsme se ubytovali, otestovali kuchyni (oblíbená rajská omáčka) a vyrazili na svah. Výcvik probíhal ve skiareálu Čerťák, kam nás od chaty denně převážel autobus. Za autobusem jezdila paní učitelka svým autem, naloženým lyžemi, botami, horkým čajem a svačinou.

Zpočátku to ještě nebyla taková zábava, protož nás čekalo první obouvání bot a lyží - většina dětí je měla na nohou poprvé v životě. Pak přišla rozcvička, nácvik chůze v lyžácích a trénink výstupu na svah v lyžích. Díky laskavému a trpělivému vedení tří lyžařských instruktorů (Markétky, Míši a pana učitele) se všichni s lyžemi brzy sžili. My dospělí jsme letos ocenili, jak jsou děti šikovné a mají v sobě bojového ducha - nikdo nekňoural a nevzdával to při prvním nezdaru.

Ve skiareálu je k dispozici také mírný svah s lyžařskou školičkou, kterou jsme první dny využívali. Došlo tu k počátečnímu testování lyžařských dovedností a hned se našlo i pár šikulků, kteří již první den mohli lanovkou na sjezdovku. Ostatním se věnovali instruktoři a druhý den pak na velkém kopci jezdilo deset z osmnácti účastníků kurzu. Třetí den už sjezdovku brázdili úplně všichni. Teď to teprv byla ta pravá zábava! Děti byly nadšené - ozývalo se: "To je boží!", "Musíme sem jet s tatínkem znovu!", "Cože? Už končíme?!"

Nás dospělé potěšilo ale hlavně to, že děti byly disciplinované a opatrné a nikomu se nic nestalo.

Z kopce na chatu jsme se autobusem vracívali po 15. hodině na pozdní oběd, pak byla hodinka na osobní volno a relax, před večeří se v jídelně hrály stolní hry a po večeři čekal všechny společný program. Pro první dva večery připravila p. učitelka Červenková olympijský desetiboj.

Jelikož tu byli samí sportovci, bylo utvořeno šest smíšených tříčlenných družstev. Desetibojařské disciplíny se jmenovaly stejně jako ty olympijské, byly ale přizpůsobeny prostorám jídelny - takže např. vrh oštěpem se přeměnil na vrh brčkem, běh přes překážky byl na čas, ale překážky tvořily židle a stoly spoutané provázkem i se závodníkem, došlo i na skok o tyči - disciplína však spočívala ve slepení co nejvyšší tyče z brček tak, aby sama stála a výškou překonala ty ostatní. Bojovalo se s plným nasazením a členům vítězných týmů se na konci houpaly na krku opravdové medaile.

Poslední večer patřil rozlučkové diskotéce a hrám, zastihla nás při tom SMS od tety Renaty: "POJĎTE UŽ DOMŮ, NÁM SE STÝSKÁ, JE TU HNUSNÉ TICHO". Tak jsme šli balit.

Ráno jsme posnídali, dobalili kufry, uklidili pokoje a vyhlíželi odvoz domů.

Naše cesta ale rovnou domů nevedla - sešli jsme se ještě na chvíli ve škole. Rozdali jsme vysvědčení za první pololetí, společně poobědvali a pak hurá domů - sdělit zážitky z lyžování a taky si trošku odpočinout.

Závěrem poděkování:

Děkujeme panu Marčekovi, který sponzorsky zapůjčil několik párů lyží a bot a umožnil tak účast dětem, které by jinak na lyžařský kurz jet nemohly. Díky.

Pár videí našich lyžařů na těchto odkazech: